Tak jsme se s Joshem rozhodli, že vyjedem na Medůvku ... Josh před tím nakoupil ještě nějaké železo v místním krámku ... Každopádně, nehledě na cenu to bylo docela těžké ...
Po rychlém organizování oběda, ještě rychlejším sežrání oběda jsem s plným žaludkem ládoval batoh na lezení ...
Když jsem naplněný batoh zvedl, myslel jsem že obsah žaludku vyzvracím na mou lezeckou výstroj ... Když Josh přijel a přidal tam svoje věci, bylo dílo dokonáno ...
Uznal jsem, že výjezd na kole k medůvce bude minimálně za 9- (UIAA) ... Dohodli jsme se, že batoh potáhneme na půl ... já pod kořenovku, on do půlky lhot a já zase k medůvce ...
( dohoda o zpáteční cestě nepadla, ale každý si myslel svoje ) ... Pod kořenovkou jsem ze zad shodil "Mamoota" a Josh nadával celou cestu, v půlce lhot mi řekl, že už je tam a že už to doveze ..
. ( to už si asi myslel, že se zpáteční cestou má vyhráno. ) Josh, skoro mrtvý dorazil na medůvku hned po mě ... Rozbalili jsme všechny ty těžké věci a vyběhli první cestu ...
Hned po tom, jsem přišel s nápadem že si vytáhnu pupek za 4+, ale posral jsem se po třech metrech, v půlce cesty k prvnímu borháku ... vyběhl jsem tedy nějakou cestou za 1+ na levý konec medůvky ... odkud jsem jak debil hodinu traverzoval ke kruhu na pupek ...
Takže laxním stylem RP jsme se vysápali na pupek a hurá na mechovou ... Tu se Josh rozhodol vytáhnout a dva metry pod kruhem do mě začal nehorázně kerovat, do čeho jsem ho natáh, že už byl posranej pod cestou ...
S blbýma kecama to vylezl a hned za ním cestu vybíhám já ... Pak jsme se vydali na nějakou tu spáru, co prý je strašně super.... Slanil jsem tedy k borháku, jelikož posraní to lézt na OS, jsme si řekli že RP bude jistější ... Nové přejištěné borháky mi absolutně nevyhovujou To asi bude tím, že se jimi sotva protáhne lano ( staré dobré kruhy ) ... Asi deset metrů nad zemí vysím na odsedačce a nejsem schopný nacpat k ní do borháku ještě lano .... Po chvilce se mi to podaří, ovšem vyskytne se další nemilá komplikace, ona karabina co mě drří při životě nejde vytáhnout ... Samozřejmě už navázán na slanění s ní hýbu všemi směry, ale karabina pod tlakem se prostě nehne... ( staré dobré kruhy po druhé ) slaňuji tedy s tím, že tu karabinu snad nějak vysmeknu a že se lano v tom borháku alespoň pohne, ať tam nemusím tzv. ruským jummarem ( tuto techniku objasním na konci článku ) nakonec jsme karabinu dostali nad lano... Vlézám do cesty s tím, že to bude hračka a že si tu spáru dám jak nic ... Ovšem co se nestane, spára je užší než komín a širší než obyč spára, kterou lze lézt na žábu ... což mě značně dostalo a na prvním jsem si na to fakt netroufl ... Stahuju ocas mezi nohy a vracím se i s karabinou zpět... Josh nalézá do cesty a řve po mě něco v tom smyslu, že tady se vleze akorát ropucha, a ne žádná žába ... Tuto cestu josh vylezl... To byl konec našeho lezeckého dne, sbalili jsme se a absolutně mrtvý dojeli do místní putiky "pod dubem" kde nám jako vždy, velmi příjemná paní nalila colu ... a my mohli dojet na neutral až domů ...
Pozn. Tzv. ruský jummar je technika, při níž se normálně chytne lano a pomocí skály se šplhá na vrchol ( velmi cený přelez xD )
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat